vlci
Tady vám napíšu zajímavosti o vlcích.
Jak se pozná Alfa?
Alfa se pozná podle černých partyjích na boku ocasu nebo kolem očí.
Hudba ke spuštění v novém okně Ah Nee Mah - Storyteller
Vlčí pár uzavírá společný sňatek na celý život, po který jsou si věrní. Ztratí-li vlk druha či družku, zůstává většinou do konce života už bez partnera. Feny pak mohou plnit funkci pomocnice současné alfa samice (nově plemenné), které pomahájí s výchovou štěňat a péčí o ně. Záleží ale, co se po ztrátě jednoho z vůdčích partnerů se smečkou stane. Může se také rozpadnout, což se děje nejčastěji. Pravděpodobně záleží na tom, jakým způsobem a za jaké situace ke ztrátě partnera dojde.
Ač může být ve smečce několik fen, hárá jen jedna. Je to zpravidla vůdčí fena alfa a která hárá jednou do roka. Ostatní feny hárání potlačují. Je úžasné jak si toto dokázala příroda zařídit. Vlčí smečka je vlastně rodina složená z hlavního plemenného páru a jejich potomků. Smečka může za jistých podmínek příjmout do své rodiny i cizího vlka. Mladé vlčice pohlavně dospívají až po dvou letech a pokud se pak chtějí spářit, musí najít protějšek a společně svoje nové, bezpečné teritorium, které poskytne jim i jejich plánovaným potomků vše podstatné pro jejich přežití, potravu, úkryty, bezpečí.
Přesto, že zrak je u vlka až na třetím místě hlavních smyslů, vidí i tehdy, když už člověk nerozezná téměř nic. Vlci chovaní v zajetí si občas zvyknou na lidi, jenže ne vždy na všechny. Některé nadšeně vítají, ač je vidí poprvé, jiné přehlížejí, nebo se před nimi schovávají. Přitom se údajně řídí zrakem. Znamenalo by to že vlčí oči mohou vidět Auru člověka, jeho barevné jemnohmotné tělo do kterého se promítá jeho aktuální stav. Podle vzdálenosti v jaké se od jeho těla nachází, barev z jakých se skládá a její případných vad (děr, tmavých míst a jiných) snad možná dokáže daného člověka přečíst. Feromony jsou přírodní chemické látky, které produkují lidé i živočichové, ale nelze zaznamenat čichem jako jiné vůně. I díky téro látce si o nás dokáží vlci udělat obrázek. Člověk tuto přírodní látku zaznamenává orgánem ležícím na patře u nosní a ústní dutiny, avšak ji nezaznamená čichovými žlázami v nose.
Ještě při teplotách -40C nepotřebuje arktický vlk nutně vyhledávat závětří pro odpočinek. Pouze se stočí do klubíčka tak, že se uloží do sněhu zády proti větru, čumák schová mezi zadní běhy a překryje ho teplou oháňkou. Jeho zimní hustá srst má i tu vlastnost že se na ní neusazuje led a nemůže tak ani při odpočinku doslova přimrznout k zemi. Vlčí kožešina má daleko lepší izolační vlastnosti než psí.
Vlk za vhodných povětrnostních podmínek cítí až na vzdálenost 3km. Jeho čich je tak dokonalý, že mu dokáže nahradit třeba člověku známé televizní noviny. Čichem dokáže zjistit přibližně kolik a jaké zvěře se nachází v jeho okolí, jak se daří sousední smečce, je-li někdo zraněn, má-li nový přírustek, atd... Rád k těmto příležitostem vyhledává kraje skal, nebo vrcholy údolí. Teplý proud, který se z údolí nese vzhůru mu nese všechny důležité pachové informace jako na podnose. Pro představu je čich vlka asi milionkrát lepší než u člověka. Vlčí čichová tkáň obsahuje asi 200 mil. smyslových buňek, proti tomu lidská pouze 5mil.
Obdivuhodné výkony dokáží vlci žijící v nejrozlehlejším deštném pralese severní polokoule v Britské Kolumbii na severním pobřeží Pacifiku. Při plavbě za svojí kořistí dokáží urazit až deset kilometrů proti proudu řeky.
Vlci umí výborně hospodařit se svojí energií. V zimním období kdy smečka putuje krajinou za potravou mohou vlci jít, nebo klusat v řadě za sebou. Všichni vlci našlapují přesně do stop prvního vlka a šetří tak energii na lov, nebo na přežití v těžších situacích. Při nalezení takové stopní dráhy nelze přesně určit, kolik vlků místem proběhlo. Jedinou možností je najít nějakou překážku (např. padlý strom) kdy se smečka při překonávání rozděluje.
Síla stisku čelistí dospělého vlka je až 100kg na 1cm2. Pro porovnání je síla stisku čelistí německého ovčáka polovoční, 50kg na 1cm2. Vlk s drtící sílou svých čelistí dokáže spořádat svoji kořist včetně kostí. Vlk je v přírodě vlastně taková zdravotní policie. Jeho kořistí se stávají nemocné, přestárlé, nebo jinak postižené kusy zvěře. Jednak tím ušetří zvíře trápení, ale také přenosu nemocí a špatných vlastností na ostatní. Ulovené postižené zvíře také neubírá potravu ostatním mladým kusům. Ze zbytků potravy vlka mají prospěch také ostatní predátoři, např. krkavec, liška, kojot a jiní. V krajině, kde působí vlk je zvěř daleko plašší a také zdravější, protože musí být neustále v pohybu a ve střehu.
Počet narozených štěňat ve vrhu také zavisí na množství kořisti v teritoriu smečky. Pokud smečka strádá, potravy je málo a nedaří se ji, narodí se štěňat méně než když smečka prožívá hojnost a má potravy dostatek. V severních polohách byla pozorována smečka arktických vlků, kterým se jednu sezónu nedařilo obstarávat si potravu a strádala. Tu samou sezónu nevyvedla vlčice z brlohu ani jedno vlče. Zvýšila se tím ale šance na přežití stávajících členů smečky. Na málo narozených vlčat má tak také vliv počet vlků v oblasti. To ve spojení s teritoriálním chováním zajišťuje, že se vlk nemůže nikdy přemnožit, ale pouze rozšířit do dalších nových oblastí. Obvykle se rodí 3 až 6 vlčat v jednom vrhu, ale může jich být také 1 až 13, nebo jak již bylo řečeno, žádné....
Zvláštní je i komunikace mezi vlky. Jednak se dorozumívají gesty, mimikou, svým postojem, držením trupu, polohou uší, ocasu, ale také dokáží používat svojí masku a kresbu srsti. Vše doplňují hlasovou komunikací vrčením, kňučením a vytím, které může být slyšet až na vzdálenost 16km.
"Vlci používají ještě jeden způsob komunikace, který je mnohem záhadnější, než ty předchozí. Funguje buď na principu mimosmyslového vnímání, nebo alespoň za hranicemi vnímání našeho. Byl pozorován pouze u zvířat žijících v zajetí (pravděpodobně proto, že volně žijící vlky nelze sledovat z takové blízkosti, aby byli vidět detaily jejich chování). Když se jeden vlk upřeně na něco zadívá, ostatní reagují tím, že začnou pozorovat stejné místo. Přičemž nevydávají žádné slyšitelné zvuky a nemají mezi sebou vizuální kontakt. Nejdříve většinou začnou reagovat podřízení jedinci a alfa až naposledy". www.vlci.info
U našich domacích psích mazlíčků jsme zvyklý, že pejsci většinou při močení zvedaj packy a fenky si k tomu takzvaně čupnou. Ve vlčí smečce při této činosti zvedá tlapu pouze hlavní alfa samec a jeho družka alfa samice. Výškou do které tlapu zvedjí také dávají ostatním najevo svoje sebevědomí. Čím výš, tím ukazují sebevědomí větší. Ostatní samci ve smečce močí v podobné pozici jako ostatní feny.